Tajemství hus: Co jste o nich nevěděli

Základní charakteristika husy

Když se řekne husa, každý si představí toho majestátního opeřence, co se s oblibou prochází kolem rybníků a řek. Poznáte ji na první pohled podle dlouhého krku a mohutného zobáku, kterým si pochutnává hlavně na rostlinách. Co je na husách fascinující, je jejich rodinný život - jsou to věrní partneři a skvělí rodiče, kteří se o svá housata starají s neskutečnou péčí několik měsíců. Na podzim, když se ochladí, se husy vydávají na dlouhou cestu do teplých krajin. U nás nejčastěji potkáte husu velkou, která je královnou mezi evropskými husami. A když už jsme u těch hus - lidé je odnepaměti chovají nejen pro chutné maso, ale i kvůli vejcím a hřejivému peří.

Výskyt a rozšíření hus

Husy patří mezi vodní ptáky a jsou blízkými příbuznými kachen. Najdeme je prakticky všude na světě, hlavně ale v severních oblastech Evropy, Asie a Ameriky. Tihle zajímaví opeřenci si oblíbili i drsné podmínky Grónska nebo Islandu. Husy prostě milují vodu - nejradši se zdržují u jezer, rybníků nebo v mokřadech blízko pobřeží. Když nastane čas tahu, přesouvají se na pole a louky, kde si pochutnávají na různých rostlinách. Je docela vtipné, že některé husy se naučily žít mezi lidmi a klidně se procházejí v městských parcích nebo na zahradách, jako by jim to tam odjakživa patřilo.

Druhy hus v Česku

Když se tak procházíte kolem našich rybníků, určitě jste si všimli těch majestátních hus. Je to nádhera, jak se tam prohánějí po vodě! Největší parádu dělá husa velká - to je ta s tím výrazným oranžovým zobákem a světlým peřím. Ta se už docela osmělila a klidně si to štráduje i v parcích mezi lidmi. Její menší sestřenice, husa polní, je trochu plašší a poznáte ji podle tmavšího kabátku a oranžového proužku na zobáku. A když máte štěstí, zahlédnete i vzácnou návštěvnici - husu běločelou. Tu nepřehlédnete díky její typické bílé čepičce na hlavě. Je to vlastně docela zázrak, jak tyhle husy oživují naši krajinu. Když je vidíte, jak si to spokojeně plují po hladině nebo se pasou na břehu, hned víte, že s přírodou je všechno v pořádku.

Husa je tvor úžasný, zvláště pak pečená s knedlíkem a se zelím.

Dobromila Černá

Husí peří a jeho využití

Od nepaměti si lidé váží husího peří jako vzácného pokladu. Jeho schopnost udržet teplo z něj dělá dokonalý materiál do bund, dek a polštářů. Naše domácí husa, která patří mezi vodní ptáky podobně jako kachny, má své peří přirozeně chráněné mastnou vrstvičkou. Díky tomu může bez problémů plavat a zůstat v teple i v ledové vodě. Stejně užitečné je i samotné peří, které nepropustí vlhkost a hřeje, i když je mokro. Většinu peří získáváme z hus chovaných na maso. Jen malá část pochází ze živých hus, a to vždy s ohledem na jejich pohodu. Sebrané peří se musí pečlivě vyčistit, roztřídit a upravit, než se může dál zpracovávat. O tom, jak kvalitní husí peří je, rozhoduje množství prachového peří oproti běžným pírkům. Platí jednoduché pravidlo - čím víc prachového peří, tím je náplň nadýchanější, lehčí a lépe hřeje.

Husí maso v gastronomii

Když se řekne husa, každému se vybaví typická vůně linoucí se z kuchyně a šťavnaté maso, které je u nás tak oblíbené hlavně na podzim a o Vánocích. Oproti kuřecímu je husí maso mnohem chutnější a vydatnější, což z něj dělá perfektní základ pro spoustu skvělých jídel. Jasně, všichni známe tu klasiku - pečenou husu s knedlíkem a zelím, ale dá se připravit i jinak - třeba dušením, smažením nebo zapékáním.

Je docela zajímavé, že husa je vlastně příbuzná s kachnou - obě patří mezi vodní ptáky. Jejich maso má charakteristickou tmavší barvu a specifickou chuť, která souvisí s tím, jak žijí a čím se živí. Husí i kachní maso je plné kvalitních bílkovin a spousty dalších prospěšných látek. Při vaření je ale potřeba dát si pozor, aby se maso správně propeklo a nebylo pak jako podešev. Doba pečení se může dost lišit podle toho, jak velká a stará husa je. Aby bylo maso ještě chutnější, často se potírá medem nebo se před pečením namarinuje v soli a kmínu.

Symbolika husy v kultuře

Husa patří mezi naše nejznámější opeřence a v české tradici má výjimečné postavení. Už naši předkové si všimli její moudrosti a spojovali ji s koloběhem přírody a mateřskou péčí. Každoroční husí putování na jih a návrat domů připomíná lidem, jak se střídají roční období. V lidových tradicích je tahle statná vodní královna symbolem štěstí a blahobytu. Staří Římané dokonce věřili, že právě husy zachránily jejich město před nepřáteli, a proto je považovali za posvátné. Není divu, že se tenhle chytrý pták objevuje v tolika pohádkách - třeba v té o zlatém vejci nebo v příběhu o husopasce. Husa prostě není jen tak ledajaký pták - je to majestátní stvoření, které v sobě snoubí krásu, chytrost a hluboký význam.

Porovnání husy divoké a labutě velké

Vlastnost	Husa divoká	Labuť velká
Délka těla	74-91 cm	145-160 cm
Rozpětí křídel	149-180 cm	200-240 cm
Hmotnost	2,4-4,1 kg	8-14 kg
Zbarvení	Šedohnědé s bílým kostřecem	Celkově bílá, zobák oranžovočervený

Ochrana a ohrožení hus

Naše divoké husy to nemají v dnešní době vůbec jednoduché. Zemědělci zabírají stále více půdy pro svá pole a husy tak přicházejí o místa, kde by mohly v klidu hnízdit a shánět potravu. Navíc znečištěné rybníky a řeky způsobují, že se husám hůře daří vyvádět mladé. Když k tomu připočteme pytláky a lidi, kteří husy ruší při hnízdění, není divu, že jejich počty klesají. Pokud chceme, aby husy zůstaly součástí naší přírody, musíme lépe chránit mokřady, kde žijí, omezit chemii na polích a důrazně zakročit proti pytlákům.